Parforsní hon se tradičně podniká ve staré dobré Anglii. Podle Hallerova Slovníku cizích slov jde prostě a jednoduše o štvanici na zvěř. Jezdci na koních ženou před sebou psy a ti zase onu zvěř. Když se zvěř vyčerpá, zpomalí a jezdci ji odstřelí. Pak se to celé oslaví.

Něco podobného se čas od času podniká v českých médiích. Novináři nabrousí pera a rozeběhnou se za vyhlédnutou obětí. Do zad pronásledovaného se snese sprcha dobře mířených novinářských střel majících za cíl dotyčného odrovnat, zbavit jej společenské  vážnosti, spojenců a v cílové rovince hlavně funkce, kterou zastává. Když se to vydaří, jsou naši novináři spokojeni. Třeba i oslavují, kdoví.

Tak český tisk pořádal hon na židovské spisovatele za německé okupace. Tak čeští žurnalisté (zásadně zezadu) útočili na ideové nepřátele v 50. a poté obdobně v 70. letech. Vždy šlo o kolektivní útok na jedince, který měl jen omezenou možnost se bránit. A vždy se tento kolektivní útok zaštiťoval nějakými vznešeně vyhlížejícími „vyššími cíli“ a „principy“. Jednou šlo o to zbavit veřejný život židozednářské lůzy, jindy vyhladit z veřejného prostoru třeba katolické intelektuály, po roce 1968 si jedna (vítězná) skupina komunistů vyřizovala (mimo jiné i přes mediální štvanice) účty s druhou (poraženou) skupinou komunistů. Tyto hony měly ale vždy zhruba stejnou podobu: byly masivní jak tlaková vlna po výbuchu a žádaly si krev oběti, nic menšího.

Dnes se tyto hony pořádají na televizní funkcionáře, kteří z nějakých důvodů vadí. Nejprve byl na paškálu František Lambert, na nějž je kladena mediální kolektivní vina dokonce i za milicionáři ubité demonstranty z roku 1969 (!), nyní se větrá v minulosti ředitele ČT Jiřího Janečka, který byl po část normalizace v KSČ (bez funkcí, vlivu a viditelného prospěchu). Pravda, členství v LM a KSČ není ničím, co by mělo nositele naplňovat hrdostí. Není to ale zároveň známka toho, že jde nutně o zločince. To však je rozlišení pro naše novináře příliš jemné, a proto nezajímavé. Mimochodem – proč se na členství v takových či podobných „firmách“ nikdo neptal bývalých ředitelů téže televize, Fairaizla, Kantůrka či Mathého? Jak je vidět, i hon na lidi je selektivní. Ne každá zvěř je na odstřel.

Súvisiace články:

• Pravda na predaj?