Diskusia k článku:

Peter Mankovecký: Divadlu svedčí feudalizmus, nie demokracia

• Konecne zas dobry rozhovor

  Autor: Cyrano

  02.11.2009, 11:11 Link | Reaguj | skryť/zobraziť

  zavanula taka osviezujuca vona tej naivity a svojskeho humoru, ktora krasne desakralizuje "historicke udalosti" zasadneho vyznamu. Nech ziju hobiti!

• Ziadna zmena, stale socik.

  Autor: s

  02.11.2009, 13:16 Link | Reaguj | skryť/zobraziť

  Pre hercov a divadla sa nic podstatne nezmenilo. Stale ziju v socializme a prizivuju sa na danovych poplatnikoch. Darmo sa v 89. tak revolucne tvarili. Bolo to iba pokrytecke divadielko.

• Naaranzujme aj scenu

  Autor: PeterS

  02.11.2009, 17:16 Link | Reaguj | skryť/zobraziť

  Hlbsie scenicke reflexie k novembru chybaju. Tak aspon copnem, co pise Oskar Krejčí (o.i. poradca Adamca a Calfu), profesor politologie, v najnovsom materiali zdruzenia Res publica, sdružení pro informace:
  
  V srpnové Praze byly už karty rozdány, základní spor se ale vedl po vedlejší historické linii. Protože všichni předpokládali, ze změny v byrokratickém socialismu musí začít shora, pozornost se soustřeďovala na vr-chol mocenské pyramidy – kdo a kdy nahradí Miloše Jakeše ve funkci generálního tajemníka komunistické strany. V ony srpnové dny byli již všichni soutěžící na startu a skupiny kolem nich zformovány. Rozdělen byl stranický i státní aparát, a to včetně sloţek minister-stva vnitra. Pouze podle lustračního zákona jsou si všichni rovni – avšak v letních a podzimních dnech mezi těmito skupinami probíhal velice důleţitý zápas, který nepostrádal ani razanci, ani originalitu a v mnohém určil průběh sametové revoluce. Pozoruhodné bylo gene-rační rozvrstvení těchto skupin, ale také fakt, že pevné hranice mezi těmito skupinami vždy neznamenaly – byť většinou ano – zásadní rozdíl v cílech. Důležité bylo, že i někteří z těch, kdo upřímně věřili v ideály socialismu, již věděli, že cesta zvolená před čtyřiceti lety k chrámu nevede. Neměli to rozhodně lehké: Pro kaţdého člově-ka je tragédií přeţít vlastní ideály.
  Celkovým výsledkem formování a sváru skupin ve straně i státním aparátu tak nebylo prohloubení obra-nyschopnosti režimu, ale zvětšení chaosu. Dnešní démo-nizace stranických a státních struktur oné doby má dvě příčiny. Především vychází z příliš zjednodušeného pohledu na čtyřicet let vlády komunistické strany, jejího vnímání jako homogenního celku v čase i struktu-ře. Zároveň se jedná o účelový výklad listopadových dní roku 1989, který má ještě více přikrášlit hrdinský obraz vítězů.
  Z jednotlivců přebíral v srpnu iniciativu Ladislav Adamec. Ten po návratu z dovolené na Krymu již nevá-hal v nejbližším okolí ukazovat své závěry o tom, v čem podle jeho názoru byrokratický socialismus selhal – a v celostránkovém seznamu chyb, napsaném rukou na listu vytrženém ze sešitu, byly i problémy naplňování vědeckotechnické revoluce a selhání při zajišťování lidských práv. V září pak uloţil jednomu ze svých poradců připravit návrh na odstranění článků o vedoucí roli komunistické strany z Ústavy ČSSR a kon-cept, jak změnit hodnocení Praţského jara 1968. Oba dokumenty mu jeho poradce připravil ještě před 17. listopadem. Osudová past byla v tom, že z vnitro-politického hlediska bylo ještě brzy a z mezinárodní-ho pozdě. Ovšem právě v těchto zářijových dnech byly též navázány první kontakty mezi Adamcem a opozicí: na scéně se objevila iniciativa Most, která měla v listo-padu zabezpečit spojení mezi federální vládou a Občan-ským fórem, tedy faktické předání moci.
  
  Křečovitá obrana byrokratického socialismu nalezla svůj symbol v událostech 21. srpna. V Praze tehdy Měst-ský výbor KSČ proorganizoval souboj s opozicí takřka na úroveň dokonalosti. Proběhly nejrůznější schůze, ulice města brázdily dvojice stranických aktivistů, ale i milicionářů a příslušníků Veřejné bezpečnosti, své úkoly na ulicích plnili i příslušníci SNB bez uniforem – vše s materiálním zázemím i spojením. Operační štáby zasedaly i na obvodních stranických a státních orgánech. Pouze nepřítel nepřišel.
  Únava a beznaděj uvnitř komunistické strany dostu-povaly vrcholu. V podmínkách permanentní pouliční války, kterou někteří neváhali označovat za soukromou válku Miroslava Štěpána, se uprostřed Evropy nedalo žít. Přestavba se ze Sovětského svazu do Prahy přenesla v jediné rovině: demontovala ideovou jednotu v komu-nistické straně. To ovšem mělo nesmírný význam z hle-diska moci lidí, jejichž mandát byl dovezen na tancích 21. srpna 1968. Z velkých ideálů světové revoluce zbyl po čtyřiceti letech boj o Václavské náměstí. Vůle vítě-zit se vytratila. Komu by se chtělo na každé výročí se-bevraždy Jana Palacha, intervence vojsk Varšavské smlouvy, 28. října i Dne lidských práv vždy několik dní nastavovat kůži za ten či onen kůl v plotě?

• Áno, výborný rozhovor.

  Autor: Muro.

  02.11.2009, 21:28 Link | Reaguj | skryť/zobraziť

  Bez uberania zásluhy M. Štoffovej, má na jeho výsledku hlavnú zásluhu interwievovaný P. Mankovecký, ktorého odpovede nie sú presiaknuté obvyklou nenávisťou voči spoluobčanom s odlišnými názormi, pózerstvom, či demonštrovaním patentu na jedinú pravdu. Naopak, cítiť z nich človečinu. Vďaka JTT za ten závan. M.