V současné ekonomické krizi byl summit G20 očekáván s velkými nadějemi. Atmosféra ve společnosti je napjatá, lidé čelí nejisté budoucnosti a zdá se, že nikdo nezná řešení. Summit G20 byl pro mnohé bod, ke kterému uply své naděje. Otázka je, zda-li mohl tento summit nabídnout opravdové řešení a naplnit místy až nerealistická očekávání.

 2. dubna se v Londýne setkali hlavy všech významných ekonomik světa s velmi ambiciózními cíly. Za prvé- najit řešení z ekonomické krize a za druhé-představit nový ekonomický model, který by uspokojoval tak ideologicky vzdálené ekonomiky jako USA a Čínu. Západní státy ovšem nebyly ve svém postoji zdaleka jednotné. Francie a Německo požadovali daleko přísnější regulační podmínky, což bylo proti mysli zejména USA a UK. Svůj pohled na svět též chtěli prosadit Rusko a super těžká váha Jižní Ameriky Brazílie.

 Tento summit byl osobně velmi důležitý pro Gordona Browna, který by v případě úspěchu mohl získat politické body. Neméně důležitý byl i pro Baracka Obamu. Toto byl první opravdový test od jeho nástupu do funkce. Pokud by byl příliš nakloněn francouzskému typu kapitalismu, učiní ho to ještě více nepopulárním v USA, kde ho určité kruhy již teď vnímají za příliš levicového. Zdá se však, že světoví lídři se na tomto summitu rozhodli zcela zapomenout na národní zájmy.
V závěrečném komuniké politici tvrdí:"Čelíme největší krizi ve světové ekonomice v moderní době; krize, která se prohloubila od našeho posledního setkání. Krize, ktera ovlivňuje životy žen, mužů a dětí v každé zemi. Krize, která vyžaduje, aby se všechny země světa spojily. Globální krize vyžaduje globální řešení."

 Z tohoto vyplývá, že politici si uvědomili, že nehledě na problémy, kterým čelí na domácí politické scéně; tento summit nesmí být grandiózním jevištěm, na kterém by se snažili získat sympatie domácích voličů. V sázce je příliš mnoho. Nejen ekonomika, ale i politické režimy v mnoha zemích.
Profesor John Gray z LSE (London school of ecomics) 11. března 2009 prohlásil: "Toto není konec kapitalismu. Nicméně toto je konec kapitalismu jak ho známe v USA a Británii posledních 20 let; kapitalismu založeném na zadlužování."
Těžko soudit, je-li toto opravdu konec free market kapitalismu. Pokud však současná krize potrvá, povede to ke změnám vlád - jako například na Islandu.

 Ve východní Evropě, která pocítila současnou krizi tvrději, mohou věci nabrat dramatičtější spád. Maďarsko, Lotyšsko a Ukrajina se musí vypořádat s obrovskými problémy. Lotyšsko čelí bankrotu a někteří tento bankrot očekávají již v létě. Na Ukrajině je situace natolik vážná, že se opět mluví o rozpadu země. Ruská menšina v Krymu a ve východní Ukrajině by ráda viděla těsnější spolupráci s Ruskem, ne-li přímo konfederaci. Dokonce i skalní příznivci tzv. oranžové revoluce jsou stále více rozladěni politikou Viktora Juščenko a Julie Tymošenko.

 Jak tedy probíhal summit G20 v Londýně? V předvečer summitu Gordon Brown pozval hlavy států na večeři do Downing street 10. Celá událost byla ostře sledovaná médii a nutno dodat, že měla mírně oscarový nádech. Manželky premiérů a prezidentů ochotně pózovaly pro kamery, reportéři BBC komentovali etiketu a dav přivítal s jásotem Baracka Obamu. Na druhý den vše probíhalo stejně hladce. President USA prohlásil o presidentovi Brazílie, že je to jeho "favourite guy". Francouzsko-německý motor v zastoupení Nicolase Sarkozy a Angely Merkel se zdál také spokojen. "Nikdy jsem nedoufali, že získáme tak hodně. Toto není vítězství jedné strany nad druhou. Svět se musí změnit a my si to uvědomujeme", prohlásil francouzský president po skončení summitu. V podobném duchu se vyjadřila i Angela Merkel: " Myslím, že jsme dosáhli velmi dobrého, skoro až historického kompromisu v této jedinečné krizi. Dnes svět nereaguje jako ve 30. letech. Toto je vítězství pro globální spolupráci." President Sarkozy později pěl chválu na Baracka Obamu: " Shledavám ho mužem s velmi otevřenou myslí, plně chápajicí to, co chceme. Konkrétně, že politici se nebudou vyhýbat svým povinnostem. Vše proběhlo velmi dobře, velmi hladce. Spolu ještě uděláme mnoho dobrých věcí"
Výroky politiků zní velmi optimisticky, na čem konkrétně se však dohodli?

 Výsledky summitu by se dali shrnout do několika hlavních bodů:
-záchranná injekce ve výši jednoho biliónu dolarů. Většinu peněz získá IMF, který tak bude mít více finančních prostředků na půjčování
-reforma IMF, Čína a další země získají daleko větší vliv
-přísná regulace tzv. daňových rájů
-posílení finančního systému. Konkrétně vytvořením nového regulačního tělesa FSB (Financial stability board) - dříve FSF (Financial stability forum)
-okamžitá pomoc ve výši 50 miliard dolarů nejchudším zemím světa
Z těchto závazků je vidno, že zastánci tzv. ultra liberálního kapitalismu byli poraženi. Otázka je, jestli navrhované změny budou uvedeny do praxe a jestli ano, nakolik učinné budou. Dokonce jestli budou uvedeny do praxe a budou učinné, povedou tyto kroky k překonání současné krize a zabranění další? Tento summit je vpravdě historický a zřejmě každý soudný ekonom a politik si uvědomuje, že mocenské centrum se pomalu, ale jistě přesouvá. Je dokonce možné, že mocenských center bude více. Doba, kdy Západ ekonomicky dominoval zbytku světa je pryč. Přísnější regulace, zprůhlednění, silnější smysl pro fair play - to vše jsou správné kroky. Bohužel současný summit nedokázal nalézt odpověď na otázku, zda-li je současný systém vůbec udržitelný.
Nehledě na výše uvedené závazky, v tuto chvíli se zdá, že se jedná pouze o záplatovaní roztrženého měchu. Nikdo neuvažuje nad tím pořídit měch úplně nový. Navíc, organizace hájící životní prostředí poukazují na fakt, že současný summit věnoval ochraně životního prostředí pouze jeden vágně definovaný bod -bez jakýchkoliv konkrétních závazků.

 Někteří jsou přesvědčeni, že současná ekonomická a ekologická krize spolu úzce souvisí. Nejedná se o dva oddělené problémy, ale o ten samý. Chamtivost a neudržitelný styl života přivádějí lidstvo na pokraj ekonomické a ekologické katastrofy. Pokud se bude řešit pouze jedna část problému ( v tomto případě ekonomika) bez pojmenování příčin krize, je každé řešení pouze krátkodobé a ve své podstatě neúčinné. Ředitel WWF (World wildlife fund) David Norman prohlásil: " Argument, že otázka životního prostředí by měla být odsunuta až na dobu, kdy bude překonána současná ekonomická krize je neuvěřitelně krátkozraký. Ekomie a ekologie spolu úzce souvisí a pokud nezačneme řešit životní prostředí nyní, zcela jistě za to zaplatíme  později."
Nehledě na optimistické titulky v novinách o historickém pokroku, při bližším pohledu se optimismus vytrácí. Určité kruhy ve společnosti byly summitem G20 přímo frustrováni.

 Například demonstranti mohli oprávněně získat dojem, že elity nenaslouchají lidem. Policejní brutalita byla zcela nesmyslná a kontraproduktivní. Policie používala tzv. kettling, kdy ohraničila určitý prostor a nepouštěla lidi ven ani dovnitř. To se netýkalo pouze demonstrantů, ale i maminek s dětmi; náhodných kolemjdoucích apod. Toto je nejlepší metoda, jak zcela mírumilovnou skupinu lidí proměnit po několika hodinách v "potížisty". K tomu všemu přidávala policie provokaci, brutalitu a na kontě má podle posledních informací i jednu vraždu.
Troufám si tvrdit, že tento summit přinesl více otázek než odpovědí. Je možné pokračovat v současném stylu života? Je model založený na konzumu a spotřebě reálný model pro 21. stol? A pokud ano, je takovýto model možný pro všechny země světa?

 Summit G20 odkryl další bolavé místo dnešní doby. Nedostatek unikátních ideí, jak řídit společnost a ekonomiku. Komunismus zkrachoval ve východní Evropě před dvaceti lety. Dnes, zdá se, krachuje kapitalismus v západní Evropě. Bohužel nikdo neví, jak kráčet dál.
Přes všechnu revolučnost a dobré nápady summit přináší pouze kosmetické změny ve formě přísnějších regulací a finanční injekce ve výši 1 biliónu dolarů. Další setkání budou mít světoví lídři v listopadu tohoto roku ve Skotsku. Pokud se ukáže, že navrhovaný stimulus nefunguje, může nám rok 2010 přinést nejedno překvapení.

Autor je novinár, žije v Londýne. Písané pre Le Monde Diplomatique JTT

Súvisiace články:

• O voľnom obchode a protekcionizme- výňatok
• Utopie liberalismu
• Keď socializmus zachraňuje kapitalizmus