Nečasovou koalicí plánovaný zákaz KSČM může komunisty zocelit, pročistit jim duši i hlavu a přivést je na nové myšlenky, kterých se jim momentálně nedostává.

Zatímco ve Spojených státech mohou jedenadvacetiletí konečně přičichnout ke skleničce whisky, pivem nasáklá Česká republika se dvacet jedna let po pádu komunistického režimu hodlá pochlapit tím, že konečně zakáže komunisty.

Podle lékařů jsou účinky alkoholu na lidské zdraví spíše negativní, někteří ho dokonce pokládají za jed. Účinky chystaného zákazu třetí až čtvrté nejsilnější strany na českou post-pubescentní demokracii zase kvalifikovaně rozeberou politologové. Jedno je však jisté už nyní: samotným komunistům ilegalita prospěje.

Zaprvé se tím zbaví nařčení, že kolaborují se systémem. Všichni si ještě pamatují na volby nynějšího pana prezidenta a také na způsob, jakým byl zvolen. Všichni také mají na očích podivné komunální koalice, na kterých je KSČM ochotna se podílet - často k hrůze ústředí Občanských demokratů, které aby kvůli tomu rušilo vlastní neposedné stranické buňky.

Všichni si také můžou na internetu dohledat, že spousta stranických funkcionářů vedle politiky rovněž soukromě podniká, což je ze všeho nejhorší. Komunista by zkrátka neměl být kapitalistou, případné ohánění se továrníkem Engelsem tento dialektický rozpor nevyřeší. Marxe a jeho rodinu dnes žádný ze zámožných komunistických funkcionářů živit nemusí.

Zadruhé by se oddělila zrna od plev. Konspirace je přece jenom něco jiného než vysedávání v parlamentní žvanírně (Leninův citát). A přiznejme si: soudruhů a soudružek, kteří by do toho skutečně šli, asi nebude mnoho. Tisknout buřičské letáky je sice ve 21. století díky moderním technologiím snazší, než to bylo za nacistické okupace, a tábory na okraji Prahy hrozí zatím jenom bezdomovcům. Jenomže lidí s elánem takového Julka Fučíka zatím v řadách strany jaksi není vidět. Ale třeba by právě ilegalita nějaké ty nové Julky vygenerovala.

Zatřetí by konečně spadla současnému režimu maska tolerance. Prohnilá imperialistická zlotřilost by se ukázala ve své nahotě a komunisté by jí mohli nastavit zrcadlo. Už žádné pravdoláskaření a „nejsme jako oni“, pěkně zase klasický třídní boj ctihodných členů společnosti proti komunistické lůze, se vším, co k tomu patří.

Kromě pročištění zápasiště o národní budoucnost, ujasnění morálních a politických mantinelů a zocelení stranického organismu by ale ilegalita dala straně především příležitost všechno znovu pořádně promyslet. Aby - až to kapitalisti z Wall Streetu všechno vytunelují a přijde revoluce - soudruzi s hrůzou nezjistili, že jsou vlastně jen stejným spolkem buržoustů jako všichni ostatní. Že nevědí, čeho chtějí dosáhnout, jak toho chtějí dosáhnout, a hlavně jak dosáhnout toho, aby se neopakovalo to, čeho už dosáhli před jedenadvaceti lety.

Místo toho se ale dovídáme, že KSČM chce proti svému postavení mimo zákon bojovat „všemi zákonnými prostředky“. Jako kdyby zákony nepsal třídní nepřítel. Anebo už jsou to kamarádi?

Popravdě řečeno, slovem „komunistická“ v názvu tahle strana celkem zbytečně mate veřejnost. A nejenom veřejnost, i Radek John tomu prý věří a spolu s ním i někteří další pravicoví politici. Už jenom kvůli těm zmatkům bylo na čase, aby se s tou partají zatočilo. Hlavně samotní komunisté by se na to měli těšit jako dítě na kolotoč, takové vzrůšo tu už dlouho nebylo.

Text vychádza v našom partnerskom médiu v ČR denikreferendum.cz