Dnes mezi třetí a půl čtvrtou hodinou ráno došlo v řeckém hlavním městě Atény ke žhářským útokům na sídla politických stran. Jeho cílem se staly středové strany Nea Demokratia a PASOK a krajně pravicová extremistická strana LAOS. Tyto útoky jsou pokračováním eskalace politického napětí v zemi, která je neustále v pohybu.

     Při pohledu ze zahraničí a na základě informací, které jsou předkládány mainstreamovými médii by se zdálo, že se jedná o výstřelky politického terorismu, který nemá nic společného s politickým zápasem, na který jsme zvyklí v Evropské unii. Tento výklad má však do skutečnosti stejně daleko jako měla svého času přísaha prezidenta Nixona, že nemá nic společného s aférou Watergate. Pro porozumění této události je potřeba porozumět řecké politické scéně, která se naposledy dostala do světových medií kvůli protivládním demonstracím na protest proti zastřelení 16ti letého mladíka v ulicích Atén. Po této události, která se stala 6. prosince 2008 kolem 22. hodiny následovaly měsíc trvající občanské nepokoje, které zachvátily celé Řecko. Hlavní skupiny protestujících tvořili mladí lidé, především studenti vysokých škol.

     Dnešní  útoky proti sídlům hlavních politických stran a ultrapravicového LAOSu jsou pokračováním odboje mladé populace proti zkorumpovaným politickým špičkám a systému, jehož hlavními charakteristikami jsou klientelismus, nepotismus a všudypřítomná korupce na všech úrovních. Propadající se hospodářství, jehož záchranným stéblem je turismus, zhoršující se životní podmínky, vzestup pravicového extremismu, zvyšující se nezaměstnanost a odmítnutí elit sjednat nápravu je živnou půdou pro aktivní vyjádření názoru.

     Politická  angažovanost mezi mladými Řeky, jejímž centrem jsou univerzity těšící se suverenitě, je pro Řecko tradiční. Právě studenti stáli za svržením vojenské junty v roce 1974 a svou angažovanost si udrželi dodnes. Nejsou jen ovcemi, které skloní hlavu a hřbet a smíří se s diktátem, který jim předloží vláda a její zájmové skupiny. Hlavní myšlenkový proud dnešních aktivistů v Řecku sahá od anarchismu, přes radikální komunismus, syndikalismus až po anarchokomunismus. Ozbrojený odpor proti vládě, pokud s ní občané nesouhlasí, je v Řecku tradiční a je také jedním z důvodů, proč v současné době žije více Řeků v emigraci, než v samotném Řecku. To co nezvládly dvě světové války, dokonaly pravicové diktatury, které svou krutostí byli podobné Pinochetově diktatuře v Čile. Mladí lidé, kteří v každé rodině mají minimálně jednoho bojovníka proti diktatuře, jsou tak dobře připraveni pro dráhu politického aktivismu.

     Dalším faktorem, který ovlivňuje řeckou politickou scénu je fakt, že klasické politické strany pozbyly veškeré důvěry. V současnosti vládnoucí Nea Demokratia se tváří jako strana pravicová, její oponent, strana PASOK jako sociální demokracie. Ve skutečnosti se však jedná o politické strany typu „catch all party“ – názorově nevyhraněné, bez jasných politických cílů a postupů a snažících se většinou jen o udržovací politiku ve stylu ono to nějak dopadne. V praxi jejich souboj vypadá tak, že v médiích nesmiřitelní nepřátelé v zákulisí spolupracují a rozdělují posty. LAOS je strana extrémně pravicová, jejímiž zásadními znaky jsou nesnášenlivost k přistěhovalcům, krajní nacionalismus, populismus a antisemitismus. Tato strana získala v posledních řeckých volbách v roce 2007 čtyři procenta hlasů a dostala se tak od roku 1974 poprvé do parlamentu. Komunisté, v Řecku třetí největší strana, získali tradičních 8,5 procent hlasů.

     PASOK a Nea Demokratia se snažili studentské hnutí dlouhodobě  využívat ve svůj prospěch. Zatímco jedna strana byla ve vládě, druhá pomáhala organizovat demonstrace a stávky. Tento vliv však již strany ztratily a nejblíže je studentům Komunistická strana. Nad hlavami většiny demonstrací mladých lidí jsou transparenty hlásající, že nejsou blízko vůbec žádné straně. Vlajkonoši zpravidla drží vlajky černé a rudé v různých variacích. Nespokojené občany netvoří však jen studenti, byť jsou nejaktivnější a nejangažovanější skupinou obyvatelstva. V Řecku jsou stávky na denním pořádku. Stávkují všichni, popeláři počínaje, bankovními úředníky konče. Demonstrace jsou vždy dobře organizované, mají jasný cíl a dokud požadavky nejsou splněny, trvají.

     Jaké  je tedy pozadí útoku na sídla zkorumpovaných středových politických stran a ultrapravicového LAOSu? V době psaní tohoto článku se prozatím žádná skupina k útoku nepřihlásila. V Řecku se někdy přihlásí útočníci, někdy ne. Není také důvod – všichni ví, že to mohl být kdokoli ze stále více nespokojeného obyvatelstva. V řeckých reáliích se však nejedná o nic extrémně zvláštního, patří to k politické kultuře stejně jako fackování poslanců v parlamentu jiných zemí. Co je však důležité, lid se nebojí dát najevo svou nespokojenost – byť prostředky, se kterými ne všichni mohou souhlasit. 

Autor vyštudoval politológiu a medzinárodné vzťahy, žil v Grécku.