JeToTak.sk - úvodná stránka

Výber z blogov

Simon Theur: TTIP, jeho víťazi a porazení

Únik dôverných dokumentov z rokovaní o Dohode o transatlantickom obchodnom a investičnom partnerstve (TTIP) v pondelok 25. apríla potvrdil ...

[Kriteko]

Milý Martin

Keď som si po Veľkej noci pozrel internet a zdrvený pochopil, že na dohodnuté stretko sa nebudeš môcť dostaviť, spomenul som si, ako som ...

[Tiburon]

Boj proti sexuálnemu vykorisťovaniu

Pred pár dňami som sa zobudil do ďalšieho dňa poznačeného novým hrozným obvinením príslušníkov mierových síl slúžiacich v ...

[Parfait Onanga-Anyanga]

Zachránit, či nezachránit Řecko

Kríza žánru | Európa | Thomas Kulidakis | 05.05.2010

_ma_small

Dění kolem dluhy zmítaného Řecka nabývá stále epičtějších rozměrů. Zatímco německá a jim spřízněná media hrají lacinou populistickou notu o království zázračných čtrnáctých platů, celý svět očekává další vývoj se zatajeným dechem. A německá vláda zdržovala až do chvíle, kdy na ni apeloval i americký prezident Obama, aby urychleně pomohla Helénské republice. Nabízí se otázky: proč, nač, za jakou cenu a hlavně v čí prospěch?

Smutnou pravdou je, že k informacím evokujícím v lidských tvorech ty nejnižší pudy, především závist a radost z neštěstí druhého, se snižují také ostatní mainstreamová media. Hnaná touhou po zisku soustředí se především na nejvíce bulvární a pro většinového čtenáře - lačnícího po krvi v jakékoli podobě - atraktivní aspekty problémů. Jenomže, čtrnáctý a třináctý plat, nastavený tak, aby ho zaměstnanci dostali před Vánočními a Velikonočními nákupy nejenže zvyšují výkonnost ekonomiky tím, že lidé nakupují, ale především jsou jen jiným způsobem přerozdělení. Podobný systém mají také Belgie, Německo, Francie či Holandsko. Je přece jedno, jestli Vám zaměstnavatel rozdělí roční plat do dávek šesti, dvanácti nebo čtrnácti. Řecký dluh má však mnohem hlubší kořeny.

Za prvé je problematická již samotná struktura ekonomiky. Státní sektor se v Řecku rozbujel především po druhé světové válce, kdy Spojené státy americké válkou zdecimované středomořské zemi nabídly Marshallův plán, který v posvátném tažení vůči postupu komunismu založily v rámci Trumanovy doktríny. Součástí tohoto plánu však nebyly peníze určené na podporu průmyslu, turistického ruchu, základního nebo aplikovaného výzkumu, ani jiných významných dlouhodobých opor ekonomiky. Jednalo se především o zbrojní zakázky a peníze na armádu, která se tak stala jedním z hlavních hybatelů ekonomického dění.

Ze čtyř set milionů dolarů určených pro Řecko a Turecko dostali Řekové většinu, ale zbylých 12, 6 miliard dolarů, investovaných dodatečně a směřovaných na hospodářskou obnovu západní Evropy, se již Řecka v podstatě netýkalo. Ze strukturálního hlediska došlo tedy k nevyhnutelnému a Řekové, kteří nepracovali přímo v armádě byli alespoň zaměstnáni ve státní službě nebo v profesích zajištujících armádě logistickou a další podporu. Došlo tak k rozbujení státního sektoru, který také platil za zakázky soukromým společnostem. Z dlouhodobého hlediska se jednalo o utopené peníze. Když podpora americké vlády se svrhnutím vojenské junty, vypovězením amerických vojenských základem a pádem železné opony skončila, zbyl Řecku jen velký problém.

Na vině však rozhodně není pouze americká podpora armády, byť vyvrcholila instalací vojenské junty. Po jejím pádu nynější vládní strana PASOK velkodušně rozhazovala peníze, v čemž pokračovala také její pravicová oponentka Nea Demokratia. Tyto dvě největší strany si nemají co vyčítat a rozhodně pro ně neplatí dělicí hranice, nám tak známá z našich končin. Rozdíl mezi levicí a pravicí v Řecku nebyl a není ten, že kradou obě strany, ale ta víc nalevo alespoň drobet někdy lidu přenechá. Na nepotismu, klientelismu, rozdělování sfér vlivu, přidělování trafik, nadstandardních kontaktech se světem byznysu a uplácení voličů se podílely obě největší strany bez rozdílu.

I přesto, že za část svých problémů si Řekové mohou sami, jak jsem předeslal v minulém odstavci, nelze přehlížet reálný ekonomický kontext, ve kterém k hlubokému propadu došlo. Kromě státní sféry jsou tahounem hospodářství lodní doprava a turismus, které byly zasaženy krizí nejvíce. Není náhodou, že Řekové při svých demonstracích často opakují heslo: "Ať za krizi zaplatí ti, kdo ji způsobili".

Bankovnictví a jeho proponenti finančníci jsou dalším a největším důvodem řeckého propadu. Na většině bank v Řecku se skví spreji vyvedené nápisy "Fotia styn trapeza", což lze volně přeložit jako "zapalte banky". Jestliže si naši předkové pro jednodušší personifikaci zla vytvořili postavu čerta, my v nynější době jsme svědky zla mnohem reálnějšího. Pokud peklo existuje, muselo projít modernizací také. Vždyť uhánět jednu duši potenciálního světce mohlo vyslanci pekel zabrat celá desetiletí, kdežto zhroucení trhů, propouštění a nejistota životní situace ústící do stavů dalekých klidu lidské duše dokáže uvrhnout na temnou stranu masy. Jestliže kapitalismus ve svém principu  je zločin proti lidskosti a většině lidstva, která nemá to štěstí být "nahoře", pak bankovnictví jsou zuby a drápy pomyslného čerta. Vždyť lichva by běla být nezákonná v jakékoli podobě. Banky nás do krize stáhly a pakliže parafrázuji staré pořekadlo o tom, kam ďábel nemůže, tak tam nastrčí banku.

Důkazy již musely být opravdu natolik neúprosné, že donutily zainteresované strany přiznat barvu. Banku Goldman Sachs žalují světové vlády, že cíleně vydávala a produkovala deriváty CDO, spustila krizi a následně inkasovala veřejnou podporu určenou na ozdravení bank, čímž nemorálně vydělala na státním záchranném balíčku. Jednalo se o množství peněz z veřejných prostředků v historii bezprecedentní. Za tuto částku mohlo být na světě vymýcen hlad, nemoci a negramotnost. A nyní hádejte, kdo pomáhal řecké (a podotýkám pravicové) vládě falšovat stav deficitu? Odpověď je o pár řádků výše.

Ze statisticko-ekonomicko-politického hlediska je zajímavé, že do krize veřejných financí se dostaly země s nízkými daněmi, jak vyplývá z výsledků uveřejněných Eurostatem v dubnu tohoto roku. Země s nízkými daněmi, jako je Řecko, Irsko, Španělsko, Portugalsko, Rumunsko, Litva a Lotyšsko se dostávají do problémů s příliš vysokým deficitem veřejných financí. Podle Eurostatu je pak další na řadě Velká Británie, Polsko a Slovensko. Problémů s veřejnými financemi se nemusí bát staré členské země unie, které mají daňovou kvótu přesahující 45 procent, u nových je to pak procent čtyřicet. Analýza také jasně ukázala, že nejlépe jsou na tom Švédsko a Dánsko, tedy země s vysokým zdaněním a redistribucí. V riskantním pásmu se pohybují také Česká republika a Německo, které může ohrozit i výpad daní přesahující 50 miliard EUR.

I při vědomí toho, že ekonomický cyklus se projeví po čtyřech letech, pravice se ujala v Řecku moci v roce 2001 a po devíti letech svými úlevami, výjimkami a snižováním daní vyprázdnila již tak pavučinami dosti zarostlou státní pokladnu. Takovým experimentům je třeba učinit přítrž. To už raději zrušme stát, když na něj nechceme platit. Místo veřejného osvětlení může mít každý přece  osobní svítilnu. S ohledem na předchozí řádky je třeba zmínit, že v Řecku platí obecný úzus spočívající v konceptu, že je snadnější zaplatit výběrčímu daní, než dávku státu platit. Podle Řeků by také bylo nerozumné platit státu, který vám téměř nic neposkytuje. Pro ilustraci: mateřská dovolená je v Řecku měsíc před a dva po porodu. V Řecku je také kapitalismus dlouho, a kdo není zaměstnanec státu, banky nebo nadnárodní korporace, tomu se těžko vydělává na živobytí. A to čeká i nás, milí Češi a Slováci.

To vše svědčí o stavu lidské společnosti a ne náhodou se drama odehrává právě v kolébce demokracie a euroatlantické civilizace. Ne náhodou osud národa, který stál na našem počátku závisí právě na jeho dětech, kterým vyšlapal cestu v zápase se starověkými mocnostmi a kulturami, jejichž postup, především perský, zastavil. Děti se přece mají starat o své rodiče, či ne? Nebo snad sobeckost naší civilizace, našeho konzumu a honby za mamonem nám vzala už i vděk? Prospěchářství a touhu po bohatství, snahu zbohatnout bez ohledu na své bližní, sousedy, zázemí a okolí se nám pokouší vnutit školy, media, kult úspěšnosti. A to nás může zničit, vždyť jsou to právě naše firmy a společnosti, které na rozdíl od minulosti platné do osmdesátých let dvacátého století, kdy zvelebovaly komunitu, ve které žily, se nyní předhánějí v zápase o levnější pracovní tábor co nejdále na východ. Bohužel kdo jde stále na východ, octne se časem na západě, je to naše budoucnost?

Pokud by Řecko nebylo zachráněno, došlo by k řetězovému efektu - Portugalsko, Španělsko, Itálie, Francie, Velká Británie.... Proto bylo do začátku jasné, že Helénská republika být zachráněna musí. Už jen proto, že na počátku Evropské unie stála idea vzájemného bratrství Evropanů, myšlenka solidarity a pomoci. A také již nedopustit další zničující válku, která by mohla být poslední civilizovanou. Přesně v duchu Einsteinova proroctví, že i když neví, jakými zbraněmi se bude válčit v třetí světové válce, v té čtvrté to bude klacky a kamením.

Kam se tedy ta idea jednotné Evropy poděla? Nyní si každý myslí a příklad Řecka do dokládá, že unie je od toho, aby dávala, posvátná dojnice toť! Ale musíme se také podílet. Vždyť bez unie bychom si navzájem se stejnými výrobky konkurovali na světových trzích a místo jedním mocným hlasem, který je obtížné přeslechnout, breptali a kníkali bychom jeden stát přes druhý. Již pro zachování jednoty unie bylo a je potřeba Řecku pomoci. Je však smutné, že nám to musely připomenout USA, které jsou od samého počátku hybatelem evropského sjednocení. Vláda v čele s Merkelovou až na osobní telefonát prezidenta Obamy neochotně odsouhlasila půjčku. A musel to být americký ministr financí, který prohlásil, že si Evropa musí vybrat, zda být Spojenými státy evropskými, nebo zaniknout. Ale jak být Spojenými státy evropskými, když si nejsme vzájemně schopni ani pomoci v nouzi?

Historie pádu Řecka se odvíjela také v mediální oblasti. Nejdříve nesmělé narážky v kuloárech, následně v novinách a televizích, pak najednou snížení ratingu první, a pak i druhou ratingovou agenturou, následující hysterie v mediích, bulvarizace i v mainstreamových, vznik evergreenu čtrnáctých platů a následně nedůvěra investorů, odliv kapitálu, další snížení ratingu dvěma ratingovými agenturami, následované panikou novinářů a investorů, a tak ve spirále dále a dále. Původní spíš menší problém přerostl ve velký problém, spojený s odlivem kapitálu a země, která původně nechtěla a pravděpodobně ani nepotřebovala půjčku (alespoň podle vyjádření nejen řeckých, ale také čelných evropských představitelů) musela požádat o pomoc nejen partnery z eurozony, ale také Mezinárodní měnový fond, což je ostuda pro celou eurozonu, která se nedokáže postarat o své věci. A od Papandrea mistrný politický tah. Nyní za nic nemůže on, ani v očích Řeků, ani zahraničních partnerů, jeho zemi bude vládnout nikým nevolený generální ředitel MMF Dominiq Strauss-Kahn. Bůh chraň Evropu, aby angažmá MMF v Řecku neskončilo stejně jako v Jižní Americe, kterou přivedlo do hyperinflace a státního bankrotu několika států. Zajímavé srovnání se nabízí při studiu tisku Německého, Českého a Slovenského, který převážně vytvářel obraz líných Řeků a plakal nad údělem Němců a Francouzského či Amerického, který se soustředil často na faktické stránky a analýzy zdůrazňující potřebu pomoci.

Politická hra kolem Řecka byla plná dramatu. Proč německá vláda otálela tak dlouho, až se musel Barack Obama přimluvit? Podle kuloárních informací se jednalo o plány v plánech jiných plánů. Kancléřka Merkelová a její strana ztratily politický zájem na udržení eurozony s tím, že se blok rozpadne a Německo si vytvoří novou, vlastní jednotnou zónu se státy, které jsou pro něj ekonomicky výhodné. Pravděpodobně na nátlak Spojených států a také ostatních velkých členů unie, kteří by mohli být smeteni vlnou ekonomického kolapsu však přece jen vláda Německa záchranný balíček schválila. A to je dobře, protože zároveň ho podmínila vytvořením evropského regulačního úřadu, pevnějších pravidel jednotné měny a dalšími opatřeními. A v tom má suita Merkelové pravdu. Pokud má být jednotná měna, musí se skutečně dodržovat pravidla, jinak můžeme unii a jednotnou změnu hned rozpustit. Jednotná změna však znamená nejen dodržování disciplíny, ale také vzájemnou pomoc. A v tom byla a je řecká situace testem životaschopnosti evropského projektu. V jistém úhlu pohledu by se až paranoikovi chtělo říci, že humbuk byl trochu přiživen v zájmu utužení dohledu. Dramatická vyjádření politiků, vyčkávací taktika, Řecko s deficitem financí o desetinu menší než Portugalsko a Itálie, přesto však na výspě zájmu, která ho ve spirále úplně potopila.

Mnoha lidem není jasné, proč Řekové dále demonstrují, když jsou na tom tak špatně. Ale odkud víte, že je to pravda, že řešení je jen jedno? Nynější řecký boj v ulicích je boj našich bratrů a sester - bratrů a sester v lidství, spočívající v boji o budoucnost. Bude naše postmoderní budoucnost položena na základech zisku místo solidarity, sobectví místo sounáležitosti a altruismu, v zajetí ředitelů bank vládnoucích nám ruku v ruce s loutkovými politiky pumpujícími do bank z kapes daňových poplatníků bezprecedentní sumy, které mohly vyhladit na světě hlad a nemoci? Bude naše myšlení v zajetí novinových titulků a 2 ratingových agentur rozhodujících o životech a prosperitě milionů? Nebo je potřeba kvalitativně změnit systém a posunout naše člověčenství, naši společnost a její zřízení o kousek dál? Od komercionalizace k zážitkům, které jsou kvalitní, aniž by znamenaly přidanou hodnotu v podobě finančního obohacení pořadatelů. Státní úřady přece stíhají akce kultury DIY především pro tu skutečnosti, že účastníci neplatí vstupné, které by se pak dalo zdanit, nejdou do klubu, který se dá zdanit, atd. kdo tančí na louce a konzumuje co si donese, to není rozhodně motor ekonomiky v očích našich vládců a kapitánů průmyslu.

O co tedy jde v řeckých ulicích? Lidé správně podotýkají, že "nebudou platit za krizi, kterou nezpůsobili". Zatímco prohnilou zkorumpovanou řeckou byrokracii by to chtělo obměnit celou, lékaři, učitelé, hasiči, zdravotní sestry a další se ničím neprovinili. Proč tedy opět nevinní občané mají platit? To spíš peníze lichvářů a zrušení bank by pomohlo. V případě Řecka jsou ještě zajímavé dvě věci. Za prvé snížení platů se nedotkne policie a členské státy unie se především v předstihu složí na sedmitisícový speciální policejní sbor, který má rozvášněné Řeky udržet na uzdě. Za druhé, podle aktuálního vývoje v Řecku vypadá to tak, že pokud by vyhrály samosprávné síly, Komunistická strana se přidá na stranu vlády v zájmu "zachování pořádku". Ví totiž, že kapitalismus je předposlední a nejprohnilejší částí dějin, a proto je potřeba jej podporovat. Čím déle se udrží, tím pak bude lid za komunismus vděčnější a uvědomělejší. Jisté je, že momentální situace připomíná revoluční léta devatenáctého století, ve kterých se vládci zoufale snažili zabránit revolucím a rovnostářství. Stejně jako tehdy, i nyní se bojí, že revoluce a nepokoje se z řeckých ulic přenesou i do dalších zemí s politicky aktivním obyvatelstvem, počínaje Itálie, Španělskem, Francií a Německem. A stejně jako tehdy, i nyní to začíná v Řecku. Řecko bylo v devatenáctém století jediným státem, který získal samostatnost i přes úmluvy kongresové diplomacie o nedělitelnosti říší.

Nynější stav Helénské republiky je nejen lakmusovým papírkem evropské soudržnosti a síly eurozony, ale také mnohem hlubšího smyslu dějin a naší budoucnosti obecně. Nynější krize řeckých veřejných financí nejenže přesáhla jeho hranice  fakticky i obrazně, ale také dává cosi tušit o stavu myslí občanů, kteří se dívají na problémy kolébky demokracie zvenčí.

Bookmark and Share

Súvisiace články:

Hodnotenie

7

Tento článok zatiaľ hodnotilo 101 čitateľov

Ako funguje hodnotenie článkov?

Diskusia

Naposledy pridaný: 21.07.2011 (dobry)

Diskusia k článku obsahuje 23 príspevkov


Video



Fotoreport

Výstava v átriu

Čoskoro otvoríme našu fotogalériu.

Occupy Wall Street
Occupy Wall Street 5 Occupy Wall Street 4 Occupy Wall Street 3 Occupy Wall Street 2 Occupy Wall Street 1
Kreacionistické múzeum Petersburg (5) Kreacionistické múzeum Petersburg (4) Kreacionistické múzeum Petersburg (3) Kreacionistické múzeum Petersburg (2) Kreacionistické múzeum Petersburg (1)

Copyright © 2007 - 2016 jeToTak.sk. Všetky práva vyhradené. ISSN 1337-8872

Využívame spravodajstvo z databázy ČTK, ktorej obsah je chránený autorským zákonom. Prepis, šírenie, či ďalšie sprístupňovanie tohoto obsahu či jeho častí verejnosti,
a to akýmkoľvek spôsobom je bez predchádzajúceho súhlasu ČTK výslovne zakázané. Copyright (2003) The Associated Press (AP) - všetky práva vyhradené.
Materiály agentury AP nesmú byť ďalej publikované, vysielané, prepisované alebo redistribuované.

Design by MONOGRAM and Maroš Schmidt, Technology by MONOGRAM – TYPO3 Specialist