Zanedbatelný počet informací, které se mezi dosud zveřejněnými depešemi WikiLeaks týkaly Izraele, vyvolal bezpočet spekulací a konspiračních teorií o tajných úmluvách mezi Julianem Assangem a vládou Benjamina Netanjahua.

Koneckonců, za "normálních" okolností by se opravdu dalo očekávat, že mezi více než 250 tisíci zveřejněnými depešemi bude významná část „připadat" na Izrael.

Ve skutečnosti tomu tak i je, byť tyto depeše zatím zveřejněny nebyly. Připraveno k cestě do světa je ale asi 3700 depeší, které prokazují, že za atentátem na činitele Hamasu v Dubaji stál Mossad, nebo depeše týkající se izraelského náletu na údajný syrský jaderný reaktor v roce 2007 či izraelské invaze do Libanonu v roce 2006.

Izraelská vláda se nikdy utajovaným akcím příliš nebránila, přičemž se obecně soudí, že je navíc vždy prováděla s tichým souhlasem USA. Vzhledem k tomu lze ale předpokládat, že odtajněné depeše nyní nabídnou i něco víc, než jen pár šťavnatých komentářů.

Nabízí se ale logická otázka, proč WikiLeaks tyto zprávy ještě nezveřejnil. Web sice poskytl vybraným médiím ve světě přístup k velkému souboru informací, ty o Izraeli si ale ponechal. Podle zakladatele WikiLeaks Juliana Assange se tak ale stalo hlavně proto, že západní média prostě nemají zájem zveřejňovat údaje, které by Izrael poškozovaly či zostuzovaly. Jak prosté...

I bez zveřejněných depeší z WikiLeaks se ale zdá, že se izraelská krajně pravicová koaliční vláda znovu ocitla na pokraji rozpadu, a to kvůli zásadnímu projevu ministra zahraničí Avigdora Liebermana, který zkritizoval snad všechny zahraničně politické postoje vlády a svého premiéra Netanjahua označila za „nerealistického". Lieberman v projevu stihl potopit možnou normalizaci vztahů s Tureckem, když o Turcích obecně mluvil jako o „lhářích", zdůraznil, že palestinská samospráva je nelegitimní a že mír s Palestinci není jen „nemožný", ale je „prostě zakázaný".

Benjamin Netanjahu rychle zareagoval prohlášením, v němž Liebermanovy názory popřel a připomněl svému radikálnímu ministrovi, že je pouze na premiérovi určovat vládní politiku. Zdá se však, že škoda už byla napáchána.

Není to první veřejný spor obou politiků, což ve svém důsledku už před časem přimělo Netanjahua, aby se de facto stal i izraelským ministrem zahraničí a žehlil diplomatické katastrofy svého podřízeného, protože ministerstvo zahraničí pod Liebermanovým vedením je neřízená střela. Stále více se přitom ale zdá, že Netanjahu a Lieberman jsou v jedné vládě nekompatibilní, přičemž se Netanjahuův pravicový blok Likud z jedné strany ocitl pod palbou Strany práce, která ho kritizuje kvůli nekompromisnímu postoji vůči mírovým rozhovorům, ale i ze strany Liebermanových pravičáků, kteří pro změnu požadují, aby premiér mírové rozhovory odmítl jednou a provždy.

Do veřejné hádky se ovšem vložil i ministr práce Benjamin Ben Eliezer, který prohlásil, že na obnovení mírových rozhovorů s Palestinci závisí samotná existence Izraele. „Nepřekvapilo by mě, kdyby měl palestinský stát do roka podporu celého světa, včetně Spojených států," řekl. „Pak se začneme ptát, kde jsme byli a co jsme dělali." Reagoval tak na skutečnost, že po Brazílii, Argentině a Uruguaji nezávislý palestinský stát v hranicích z roku 1967 v posledních dnech uznaly také Bolívie a Ekvádor a objevily se i náznaky, že k podobnému kroku má blízko i Evropská unie.

Na náladě izraelské vládě nepřidá ani zpráva Izraelské advokátní komory, která konstatuje, že situace lidí vězněných v Izraeli na samotkách se víc než veznění podobá „uvržení do hladomorny". Křídla věznic Ajalon a Šikma určená k izolaci nejsou podle zprávy „vhodná pro držení lidí", zatímco většina samotek v ostatních věznicích je „přecpaná, zatuchlá, zahmyzená a smrdí v nich kanalizace".

Text vyšiel v Literárnich novinách, ktoré sú partnerským médiom JtT v Čechách

Súvisiace články:

• Assange: Chcú ma trestať za pravdu
• WikiLeaks a liberální demokracie
• Assange za všetkých, všetci za Assangea
• Wikiliek?
• Geekovia celého sveta, spojte sa!